Vždycky jsem se těšila, až budu mít řidičský průkaz, protože řízení auta byl můj koníček. Vy si možná říkáte, jak může být řízení auta můj koníček, když nemám řidičský průkaz, takže logicky jsem přece nemohla vůbec nikde řídit auto. Já vím, máte sice pravdu, ale znáte to. I ten, kdo nemá řidičák, tak třeba v šestnácti letech řídí automobil. A já jsem nebyla výjimkou. Nechával mě řídit můj děda a to vždycky, když jsme jeli třeba do města. Vždycky jsme to vzali oklikou přes pole, kde byla vedlejší polní cesta, kde to bylo úplně prima a dlouhé asi pět kilometrů, takže jsem se opravdu mohla vyřídit a mě to opravdu hodně bavilo.
Nikdy nezapomenu na ty krásné chvilky s dědou, kdy mi dovolil jezdit v autě a řídit ho. Vždycky mě to bavilo, a právě i díky tomu, že jsem měla velké zkušenosti s autem a s řízením, jsem dokonale zvládala přednosti a taky značky. Takže jsem samozřejmě udělala autoškolu v osmnácti letech ji hned napoprvé. Můj děda byl na mě opravdu hodně pyšný, stejně jako zbytek rodiny. Bavilo mě to a já jsem si řekla, že když už umím perfektně řídit auto, že bych taky mohla něco pracovat tak, že budu řídit. A proto jsem taky jako prvním práci jsem měla, že jsem doručovala balíky v poště.
A řídila jsem auto, protože jsem rozvážela velké zásilky. Bavilo mě ale taky mimo jiné hrabat se v motorech. Takže všechno moto mě bavilo a bylo mi jedno, jestli se jedná o motorku nebo auto nebo něco podobného. Taky jsem moc ráda třeba vozila děti na malé dětské motorce, která byla elektrická. Protože můj malý bratr měl elektrickou motorku, na které jezdil závodně, ale jenom jako dítě někde po poli. Opravdu hodně nás to bavilo a jsem ráda, že mám konečně řidičský průkaz, který samozřejmě využívám na sto procent, protože je řízení moje velká záliba. Takže auta nejsou jenom výsada mužů.