Autor: devene

I slavná Rusalka Antonína Dvořáka si jej povšimla, a opěvovala jeho krásu. Ono, s tím svícením se to má tak, že Měsíc nemá vlastní zdroj světla jako Slunce, a proto jen odráží jeho svit. Jednou více, jednou méně. To podle toho, ve které fázi se nalézá. Nejkrásnější a nejjasnější je pochopitelně v úplňku. Tedy jak pro koho nejkrásnější, některým citlivým jedincům to prý vadí, a může se u nich projevit jakýsi druh náměsíčnosti.

Z astronomického hlediska jde jen o kouli pohybující se na své oběžné dráze kolem Země a spolu s ní kolem Slunce, a to s celou sluneční soustavou kolem… Ne, to už bychom zašli od Měsíce příliš daleko, ocitli se v jiných galaxiích, a to nyní nechceme.

Původ našeho Měsíce je zatím nejasný a je zde více teorií. Každý hájí tu svoji, ale ani jedna zatím nemá sto procentní vědecký podklad.

Nebudeme se zde zabývat jeho složením, jeho barycentrem (které je, mimochodem 4 700 kilometrů daleko od středu Země), nebo jeho gravitací. Ostatně o té víme, pokud jsme někdy byli u moře. Raději si sdělíme pár drobností, spíše zajímavostí, které nejsou přísně vědecké, ale o to jsou zajímavější.
1.     Měsíc je k nám obrácenou stále jednou stranou, a to je škoda, protože obě jsou dosti rozdílné.  
2.     Krátery na jeho povrchu jsou staré prý 3,9 miliard let
3.     V jeho zastíněných kráterech se prý nalézá zmrzlá voda
4.     Měsíc sice nemá atmosféru, ale exosféru ano. Skládá se z helia, argonu a neonu.
5.     Vyskytuje se na něm tančící prach. Jeho částice jsou totiž elektricky nabité.
Takových drobností bychom zcela při podrobnějším studiu našli mnohem více. A pak že Měsíc není zajímavý!
Měsíc básnický se týká víceméně literatury, a to asi nejvíce sci – fi. Ale i ve skutečných básních je opěvován a nazýván Lunou. Všímají si jej i malíři a jiní umělci. Prostě, každý se jeho krásou kochá rád. A vy jistě také.

I slavná Rusalka Antonína Dvořáka si jej povšimla, a opěvovala jeho krásu. Ono, s tím svícením se to má tak, že Měsíc nemá vlastní zdroj světla jako Slunce, a proto jen odráží jeho svit. Jednou více, jednou méně. To podle toho, ve které fázi se nalézá. Nejkrásnější a nejjasnější je pochopitelně v úplňku. Tedy jak pro koho nejkrásnější, některým citlivým jedincům to prý vadí, a může se u nich projevit jakýsi druh náměsíčnosti.

Z astronomického hlediska jde jen o kouli pohybující se na své oběžné dráze kolem Země a spolu s ní kolem Slunce, a to s celou sluneční soustavou kolem… Ne, to už bychom zašli od Měsíce příliš daleko, ocitli se v jiných galaxiích, a to nyní nechceme.

Původ našeho Měsíce je zatím nejasný a je zde více teorií. Každý hájí tu svoji, ale ani jedna zatím nemá sto procentní vědecký podklad.

Nebudeme se zde zabývat jeho složením, jeho barycentrem (které je, mimochodem 4 700 kilometrů daleko od středu Země), nebo jeho gravitací. Ostatně o té víme, pokud jsme někdy byli u moře. Raději si sdělíme pár drobností, spíše zajímavostí, které nejsou přísně vědecké, ale o to jsou zajímavější.
1.     Měsíc je k nám obrácenou stále jednou stranou, a to je škoda, protože obě jsou dosti rozdílné.  
2.     Krátery na jeho povrchu jsou staré prý 3,9 miliard let
3.     V jeho zastíněných kráterech se prý nalézá zmrzlá voda
4.     Měsíc sice nemá atmosféru, ale exosféru ano. Skládá se z helia, argonu a neonu.
5.     Vyskytuje se na něm tančící prach. Jeho částice jsou totiž elektricky nabité.
Takových drobností bychom zcela při podrobnějším studiu našli mnohem více. A pak že Měsíc není zajímavý!
Měsíc básnický se týká víceméně literatury, a to asi nejvíce sci – fi. Ale i ve skutečných básních je opěvován a nazýván Lunou. Všímají si jej i malíři a jiní umělci. Prostě, každý se jeho krásou kochá rád. A vy jistě také.

Dítě chce své první nezávislosti využít v co největší míře. Volný pohyb mu přináší spoustu radosti. Touží všude vlézt, všechno na vlastní kůži prozkoumat. Je jasné, že ne vše je bez rizika. Toto riziko však dítě není schopné samo vyhodnotit, a proto je na nás rodičích rozhodnout, co opravdu může dítě samo provádět a co už ne. Neustále mu opakujte, že jsou v životě situace, které mohou být velmi nebezpečné a je třeba být obezřetný, zejména pak při pohybu mimo domov. Platí nepsané pravidlo, že dítě mladší 10 let by nemělo doma zůstávat samo. Pokud nemáte jinou možnost, snažte se tuto dobu zkrátit na co nejkratší. Malé děti jsou velmi vynalézavé a nikdy nevíte, co je zrovna napadne.

Jak zajistit bezpečnost na zahradě?
Malé dítě by nemělo být na zahradě samo. Jistě znáte případy, kdy si matka jen na chvilku odskočila, a dítě se mezitím utopilo v bazénu. Volně přístupný bazén, do kterého dítě může spadnout, je jedním z nejrizikovějších prvků, který na zahradě můžete mít. Podobně nebezpečný může být otevřený oheň, například táborák. Parkujete-li na zahradě auto, nenechávejte v něm klíčky, ani ho nenechávejte odemčené. Vaše dítě by nebylo první, které by s ním odjelo.

Čemu předcházet na dětském hřišti?
Měli byste mít vždy o pohybu dítěte na hřišti přehled. Nikdo neříká, že mu musíte po celou dobu stát tzv. za zadkem, ale na půl hodiny se začíst do knížky a na dítě si přitom ani nevzpomenout, také není úplně dobré. Dítě by mělo znát základní pravidla chování na dětském hřišti, jako například, že musí na skluzavce počkat s jízdou, dokud ji neopustí předchozí dítě. Na houpačce dejte pozor, aby dítě nespadlo, případně nevběhlo do trajektorie letu jinému dítěti na houpačce. Pokud Vaše dítě má obtíže při lezení po prolézačkách, nemělo by na ně šplhat bez Vašeho přímého dozoru.

Připravte se také na to, že Vás čeká boj o hračky na pískovišti. Obrňte se trpělivostí a zasahujte jen v nejnutnějších případech, je totiž lepší, když si své dětské spory děti vyřeší samy.

Dítě chce své první nezávislosti využít v co největší míře. Volný pohyb mu přináší spoustu radosti. Touží všude vlézt, všechno na vlastní kůži prozkoumat. Je jasné, že ne vše je bez rizika. Toto riziko však dítě není schopné samo vyhodnotit, a proto je na nás rodičích rozhodnout, co opravdu může dítě samo provádět a co už ne. Neustále mu opakujte, že jsou v životě situace, které mohou být velmi nebezpečné a je třeba být obezřetný, zejména pak při pohybu mimo domov. Platí nepsané pravidlo, že dítě mladší 10 let by nemělo doma zůstávat samo. Pokud nemáte jinou možnost, snažte se tuto dobu zkrátit na co nejkratší. Malé děti jsou velmi vynalézavé a nikdy nevíte, co je zrovna napadne.

Jak zajistit bezpečnost na zahradě?
Malé dítě by nemělo být na zahradě samo. Jistě znáte případy, kdy si matka jen na chvilku odskočila, a dítě se mezitím utopilo v bazénu. Volně přístupný bazén, do kterého dítě může spadnout, je jedním z nejrizikovějších prvků, který na zahradě můžete mít. Podobně nebezpečný může být otevřený oheň, například táborák. Parkujete-li na zahradě auto, nenechávejte v něm klíčky, ani ho nenechávejte odemčené. Vaše dítě by nebylo první, které by s ním odjelo.

Čemu předcházet na dětském hřišti?
Měli byste mít vždy o pohybu dítěte na hřišti přehled. Nikdo neříká, že mu musíte po celou dobu stát tzv. za zadkem, ale na půl hodiny se začíst do knížky a na dítě si přitom ani nevzpomenout, také není úplně dobré. Dítě by mělo znát základní pravidla chování na dětském hřišti, jako například, že musí na skluzavce počkat s jízdou, dokud ji neopustí předchozí dítě. Na houpačce dejte pozor, aby dítě nespadlo, případně nevběhlo do trajektorie letu jinému dítěti na houpačce. Pokud Vaše dítě má obtíže při lezení po prolézačkách, nemělo by na ně šplhat bez Vašeho přímého dozoru.

Připravte se také na to, že Vás čeká boj o hračky na pískovišti. Obrňte se trpělivostí a zasahujte jen v nejnutnějších případech, je totiž lepší, když si své dětské spory děti vyřeší samy.

Jak to vlastně všechno začalo

Už uběhlo mnoho let od doby, kdy byl sestrojen první počítač a posléze i nápad, jak postupně počítače propojit. K takovému prvnímu propojení došlo v USA ve druhé polovině roku 1969. Tato síť byla tvořena čtyřmi takzvanými „uzly“, což byly počítače, které byli umístěny v různých koutech země. Jak je tomu tak u většiny věcí, pokud to funguje, počet uživatelů se zvětšuje, tak je tomu tak i zde, postupem času se počet uživatelů zvýšil natolik, že internet a jeho služby využívá naprostá většina populace ve vyspělých státech.

A jak to vlastně funguje

Většina lidí z posledních generací si už život bez internetu ani nedokáže představit, ale jenom málokdo ví, jak to vlastně všechno funguje. Propojit pár počítačů a sdílet informace pouze mezi nimi by nebylo moc k užitku, a proto vzniklo společenství několika desítek tisíc sítí, aby se mohli propojit zařízení po celém světě a každý se mohl připojit k internetu. Dnes už se k síti může připojit prakticky každý, kdo má možnost připojení pomocí pevné linky, bezdrátového připojení nebo třeba pomocí kabelové přípojky a má k dispozici počítač, telefon nebo jiné zařízení, které je schopné se k síti připojit.

 Spousta možností ke shánění informací

Informace lze čerpat na mnoha místech internetu, ale nejčastěji jsou k tomu využívány webové stránky, také známé jako internetové domény. Jedná se o stránky označované počátečními písmeny WWW. K těmto stránkám nás nejrychleji dovedou webové prohlížeče, jako je například Google Chrome, Internet Explorer, Mozilla Firefox a mnoho dalších. Na těchto prohlížečích už můžeme naše www stránky snadno nalézt, ale pro lepší orientaci jsou nám k dispozici ještě internetové vyhledávače jako je například Seznam.cz, Google.com a další. Díky této vymoženosti moderní doby je možné se vzdělávat, shánět informace, nové přátele, hrát si hry a spoustu dalších věcí…

Jak to vlastně všechno začalo

Už uběhlo mnoho let od doby, kdy byl sestrojen první počítač a posléze i nápad, jak postupně počítače propojit. K takovému prvnímu propojení došlo v USA ve druhé polovině roku 1969. Tato síť byla tvořena čtyřmi takzvanými „uzly“, což byly počítače, které byli umístěny v různých koutech země. Jak je tomu tak u většiny věcí, pokud to funguje, počet uživatelů se zvětšuje, tak je tomu tak i zde, postupem času se počet uživatelů zvýšil natolik, že internet a jeho služby využívá naprostá většina populace ve vyspělých státech.

A jak to vlastně funguje

Většina lidí z posledních generací si už život bez internetu ani nedokáže představit, ale jenom málokdo ví, jak to vlastně všechno funguje. Propojit pár počítačů a sdílet informace pouze mezi nimi by nebylo moc k užitku, a proto vzniklo společenství několika desítek tisíc sítí, aby se mohli propojit zařízení po celém světě a každý se mohl připojit k internetu. Dnes už se k síti může připojit prakticky každý, kdo má možnost připojení pomocí pevné linky, bezdrátového připojení nebo třeba pomocí kabelové přípojky a má k dispozici počítač, telefon nebo jiné zařízení, které je schopné se k síti připojit.

 Spousta možností ke shánění informací

Informace lze čerpat na mnoha místech internetu, ale nejčastěji jsou k tomu využívány webové stránky, také známé jako internetové domény. Jedná se o stránky označované počátečními písmeny WWW. K těmto stránkám nás nejrychleji dovedou webové prohlížeče, jako je například Google Chrome, Internet Explorer, Mozilla Firefox a mnoho dalších. Na těchto prohlížečích už můžeme naše www stránky snadno nalézt, ale pro lepší orientaci jsou nám k dispozici ještě internetové vyhledávače jako je například Seznam.cz, Google.com a další. Díky této vymoženosti moderní doby je možné se vzdělávat, shánět informace, nové přátele, hrát si hry a spoustu dalších věcí…